Ot�zka kodifikace spisovn�ho moravsk�ho jazyka

Zbyšek Šustek, Bratislava

Slavica Tartuensia, IV, Tartu, 1998

"Moravanùm jde na�nervy, jak Èeši z�Èech obecnou èeštinou przn� èesk� jazyk."

Prosadilo by se sjednocen� Moravy se Slovenskem?

Souèasnou jazykovou situaci na�Moravì a�v Èech�ch charakterizuje n�padn� paradox. Dominantn� obyvatelstvo sice hovoø� podle ofici�ln�ch n�zorù rùzn�mi dialekty a�jazykov�mi vrstvami jednotn�ho, t.j. èesk�ho, jazyka s�dlouhodobì ust�lenou spisovnou formou spojuj�c� v�tvaroslov� typicky èesk� prvky s�nìkter�mi moravismy, ale i� nejvzdìlanìjš� vrstvy èesk�ho n�roda se v�posledn�ch letech spont�nnì pøikl�nìj� ve veøejn�m mluven�m i�p�semn�m projevu k�nespisovn�m tvarùm, spoleèn�m pro znaènì unifikovan� interdialekty na��zem� Èech. (Tj. skoro všude v�Èech�ch se mluv� stejnì, obecnou èeštinou, pozn. JÈ) Naopak na�Moravì se v�soukrom�ch hovorech pøev�žnì použ�v� nìkter� z�poèetn�ch a�st�le živ�ch moravsk�ch dialektù, ovlivnìn� pø�padnì spisovn�mi tvary, kdežto ve veøejn�m projevu mluvè� v�ce m�nì dodržuj� spisovnou normu.

St�le v�ce se ukazuje, že spisovnou èeštinu jako n�rodn� jazyk Èechù sami Èeši de facto odm�taj� a�vìdomì se hl�s� k�(zat�m) nespisovn� nižš� vrstvì jazyka ofici�lnì naz�van� "obecn� èeština" , kter� však de facto je vlastn�, tedy autentickou "èeskou" èeštinou . V�posledn�ch desetilet�ch tato autentick� èeština pøedstavuje s�v�jimkou zpravodajsk�ch relac� ve sdìlovac�ch prostøedc�ch a�nìkter�ch velmi ofici�ln�ch projevù vlastnì jedin�, de facto neofici�lnì kodifikovan� liter�rn� jazyk, š�øen� s��plnou samozøejmost� nejen z�pražsk�ho rozhlasu, televize, divadeln�ch sc�n a�filmu , ale v�posledn�ch letech i� v�psan�m projevu .

Mluvè�, kteø� si osvojili spisovnou èeštinu anebo Moravany, kteø� si zachovali vlastn� jazykov� povìdom�, tato situace znepokojuje a�nejednou i�ur�ž� . Pokles ofici�ln� jazykov� kultury pøekvapuje mluvè�, kteø� dlouho pob�vali v�zahraniè� a�pøes svoji odlouèenost paradoxnì maj� (z pohledu spisovn� èeštiny!) vyšš� jazykovou kulturu než pøev�žn� è�st dom�c�ho èesk�ho, nebo poèeštìn�ho obyvatelstva (napø. spisovatel Milan Kundera pùvodem Moravan). Situace zach�z� tak daleko, že i�literatura vìnovan� jazykov� kultuøe (Chloupek, 1974) otevøenì pøizn�v�, že spisovnì hovoø� pøev�žnì jen Moravan� pøich�zej�c� do Èech, aby t�m zakryli spoleèensky nižš� prestiž sv�ch (moravsk�ch) dialektù . Ofici�lnì skr�van�, ale objektivnì existuj�c� jazykov� divergence Moravy a�Èech se projevila i�t�m, že herci moravsk�ho pùvodu vystupuj�c� v�èesk�ch filmech byli dabov�ni rodil�mi Èechy, protože maj� pro èesk� posluchaèe (v spisovn�m projevu!) nepøijatelnou v�slovnost. Odklon od spisovn�ho jazyka a�agres�vn� prosazov�n� autentick� (obecn�) èeštiny se v�Èech�ch pøij�m� jako pøirozen� samozøejmost, zat�mco na�Moravì pøev�žnì vyvol�v� nespokojenost a�pùsob� cize (Svìr�k 1971).

Z�porn� reakce Moravanù na�tento proces jsou rùzn�. Nìkteø� sleduj� tento proces lhostejnì, jin� navrhuj�, aby si Èeši kodifikovali svoji obecnou èeštinu a�aby se na�Moravì dùslednì použ�vala souèasn� spisovn� "èeština" (MSIC 1994). Pod vlivem zn�m� odlišnosti britsk� a�americk� angliètiny zaznìl v�tisku hlas (Øeh�k 1994) volaj�c� po moravsk� èeštinì. N�rodnì nejuvìdomìlejš� Moravan� zaè�naj� v�posledn�ch letech nahlas hovoøit o�moravštinì (Kubìna 1988), resp. o�kodifikaci spisovn� moravštiny.

Zat�m jde o�m�nì poèetn� hlasy, což je zpùsobeno zd�nlivou neuskuteènitelnost�, objektivnì velkou n�roènost� t�to �lohy i�zøejmou obt�žnost� š�øen� myšlenky kodifikace spisovn�ho moravsk�ho jazyka v�atmosf�øe nynìjš�ho intenz�vn�ho potlaèov�n� všeho moravsk�ho . Pøesto tento proud s�l� a�vy�suje až do soukrom�ch petièn�ch akc� adresovan�ch �støedn�m org�nùm (Op�lka, os. sdìlen�). Nejeden skeptiètìjš� Moravan by kodifikaci spisovn� moravštiny pøijal, pokud by se podaøila uskuteènit. Je zøejm�, že kodifikace spisovn� moravštiny by pøibl�žila spisovn� jazyk použ�van� na�Moravì pøirozen�mu dom�c�mu jazykov�mu substr�tu a�c�tìn� . Z�roveò by poskytla možnost k�podstatn�mu zjednodušen� pravopisu. Kodifikace spisovn� moravštiny by v�koneèn�m dùsledku pravdìpodobnì urychlila i�v�voj v�samotn�ch Èech�ch smìrem ku kodifikaci tam pøirozen� obecn� èeštiny na�spisovn� jazyk .

Pø�èiny toho, proè pøes pomìrnì ned�vnou kodifikaci modern� spisovn� èeštiny jako jazyka všech obyvatel Èech, Moravy a�moravsk�ho Slezska doch�z� k�uveden�m jevùm, a�proè v�dnešn� dobì vùbec uvažujeme o�kodifikaci nov�ho spisovn�ho jazyka, spoè�vaj� v�nìkolika skuteènostech:

1. Historicky, pøes t�mìø tis�cilet� sousedstv� Èechù a�Moravanù v�rùzn�ch form�ch vyšš�ch st�tn�ch �tvarù a�vz�jemn� pomìr obou zem� kol�saj�c� od �pln� nez�vislosti, popø. nez�vislosti v�r�mci vyšš�ho celku pøes volnou konfederaci a�diachrii až po souèasn� typicky koloni�ln� vztah se soustavn�mi èesk�mi ingerencemi do moravsk�ch z�ležitosti, jde st�le o�dva rùzn� n�rody . Jejich samostatnost byla v�minulosti udržov�na nepø�stupn�mi oblastni Èeskomoravsk� vysoèiny. Od støedovìku až do let 1945 - 1946 funkci bari�ry mezi èesk�m a�moravsk�m etnikem plnily rozs�hl� ostrovy nìmeck�ch kolonistù. Svou �lohu sehr�la i��pln� celn� hranice, kter� oddìlovala Moravu od Èech až do roku 1755. Naopak geografick� podm�nky po celou historii Moravy podporovaly gravitaci hospod�øsk�ch stykù do Doln�ho Rakouska a�Uherska , resp. Slovenska, a�pøes politick� rozdìlen� tak udržovaly styk st�totvorn�ho obyvatelstva j�dra nìkdejš� Velk� Moravy.

2. Moravsk� dialekty maj� mnoh� znaky spoleèn� t�mìø se všemi ostatn�mi slovansk�mi jazyky, avšak odlišn� od autentick� èeštiny . Je to zvl�š absence typicky èesk� pøehl�sky a na�e a�u na�i v�deklinaci podstatn�ch jmen. (Pø�klad: èeština: muž, muže, muži, moravština: muž, muža, mužu, pozn. JÈ). T�m je Tvaroslov� moravsk�ch dialektù oproti spisovn� i�obecn� èeštinì pøesnìjš�. Je proto jen zd�nlivì paradoxn�, že se vìtšina tìchto tvarù sice rozch�z� s�normou spisovn� èeštiny, ale shoduje se se spisovnou slovenštinou a�dalš�mi slovansk�mi jazyky. Tato skuteènost je však pøi v�uce spisovn� èeštiny na�škol�ch peèlivì skr�van�, pø�padnì, na�z�kladì izolovan�ho srovn�n� se starou èeštinou, je vyd�v�na za�primitivn� znak moravsk�ch dialektù.

3. Rozd�ln� jazykov� substr�t v�Èech�ch a�na Moravì a�jin� tendence v�voje jsou zøejm� z�roz�øen� dialektù. V�Èech�ch dospìl v�voj k�vzniku v�podstatì jedin�ho interdialektu se tøemi neostøe oddìlen�mi p�smy a�mal�mi enkl�vami zbytkù pùvodn�ch dialektù. Na�Moravì je v�razn� diverzifikace nìkolika d�le bohatì èlenìn�ch oblast� (Lamprecht et al. 1976). Rozmanitost dialektù na�Moravì je, mimo mnoh� lexik�ln� a�gramatick� shody, podobn� situaci na�Slovensku.

4. Jazyk na�Moravì se oznaèuje za�èesk� pomìrnì kr�tkou dobu . I�mluvè� v�moravsk�m Slezsku pùvodnì oznaèovali svùj jazyk za�moravsk� (Bartoš 1886). V�minulosti se na�Moravì oznaèoval jazyk dom�c�ho obyvatelstva i�jako "jazyk pøirozen� na�Moravì", popø v�minul�m stolet� jako slovansk�, nikoliv však èesk�. Pozoruhodn� je, že slovenšt� obrozenci (Pavel Jozef Šaf�rik, Ludov�t Št�r) si všimli vysok� shody slovensk�ch a�moravsk�ch dialektù a�naopak od jejich spoleèn� rozd�lnosti od dož�vaj�c�ch dialektù v�Èech�ch. Oba byli prvn�, kdo v�shodì s�bl�zkost� krystalizaèn�ch center Velk� Moravy (jihov�chodn� Morava, jihoz�padn� Slovensko) nahlas vystoupili s�myšlenkou n�rodn� a�jazykov� jednoty Slov�kù a�Moravanù . Pozdìji byl jej�m zast�ncem mal�ø Jožka �prka. V�jin�ch n�padn�ch spoleèensk�ch souvislostech na�tyto skuteènosti nar�ž� i�Kundera (1969) ve sv�m rom�nu Žert.

5. Modern� spisovn� èeština byla vytvoøena do znaèn� m�ry umìle . V�devaten�ct�m stolet� vedla ot�zka m�ry pøipuštìn� nìkter�ch moravismù do spisovn� normy k�ostr�m konfliktùm mezi ortodoxn�mi Èechy a�osobnosti tolerantnìjš�mi vùèi moravsk�m odlišnostem. Nakonec o�mnoh�m svìdè� už samotn� existence spisu "Hlasov� o�potøebì jednotn�ho spisovn�ho jazyka pro Èechy, Moravany a�Slov�ky" iniciovan�ho 1846 J. Koll�rem a�namìøen�ho proti slovensk�m i�moravsk�m snah�m o�vlastn� spisovn� jazyk. I�pozdìji si s�m Bartoš (1886) stìžoval, že v�uka spisovn� èeštiny ve škol�ch je necitliv� k�moravsk�m n�øeè�m a�jejich nositelùm.

Pokusy o�kodifikaci spisovn�ho moravsk�ho jazyka nejsou historicky nov�. V�devaten�ct�m stolet� se o�ni pokoušeli v�Olomouci František Dobromysl Trnka a�Vincenc Pavel Ž�k (paradoxnì pùvodem Èeši, Pernes, 1996). V�mluvn�m dùkazem tìchto snah je existence moravsk� èesk�ho slovn�ku, vydan�ho v�devaten�ct�m stolet� v�Olomouci. Na�stejnou �roveò možno kl�st i�kodifikaci spisovn� laštiny b�sn�kem Ondrou Lysohorsk�m, kter� tak reagoval na�evidentn� neèeskost, ale i�nepolskost lašsk�ho obyvatelstva. Je pøitom pø�znaèn�, že spisovn� laština, i�když se zat�m uplatnila jen v�tvorbì O. Lysohorsk�ho jako jeden ze�slovansk�ch mikrojazykù, resp. jazykù jedn� osoby (Dulièenko, 1981), je pro èesk� �øady jako v�razn� poèin nabour�vaj�c� fiktivn� politicky a�ekonomicky motivovanou obrozeneckou koncepci jednotn�ho èesk�ho n�roda (Havl�k 1993) hlavn�m dùvodem faktick�ho utajov�n� t�to svìtozn�m� osobnosti pøed dom�c�, hlavnì moravskou a�slezskou veøejnost� . Jako spisovn� jazyk jedn� osoby kvalifikoval H�sek (1971) liter�rn� použit� slov�ck�ho dialektu Galuškem (1972) v�jeho knih�ch Slov�cko sa s�d� a�Slov�cko sa nes�d�.

(...)

Kodifikace spisovn�ho moravsk�ho jazyka pravdìpodobnì bude è�st� obyvatel Moravy pøij�man� s�rezervou vyvolanou pøirozenou lidskou nechut� k�opuštìn� vžit�ch stereotypù. U�Èechù pak jistì vyvol� velmi siln� odpor a�bude i��èelovì zesmìšòov�na. Je to jistì pokus, kter� pøich�z� pozdì ve vztahu k�potøeb�m n�rodnì c�t�c�ch Moravanù, ale ani zdaleka to nen� pokus anachronick�, èi dokonce protichùdn� k�souèasn�m v�vojov�m tendenc�m v�z�padn� Evropì.

Pr�vì tam se dnes s�obdivuhodn�m �silk�m a�nadšen�m oživuj� dlouhodobì potlaèovan� a�zneuzn�van� jazyky. Vìø�m, že tak jako ve Španìlsku je dnes bìžn� komunikace v�katal�nštinì a�galicijštinì, jako se ve "francouzsk�m" mìstì Rennes bìžnì prod�vaj� uèebnice bretonštiny, a�jako z�t�mìø �pln�ho zapomnìn� vych�zej� jazyky keltsk�ch obyvatel Britsk�ch ostrovù, vr�t� se po tis�cilet� ke sv�mu vlastn�mu spisovn�mu jazyku i�Moravan� - n�rod, kter� pøed 1134 lety programovì st�l u�kol�bky slovansk�ho p�semnictv�.

Šustek navrhuje 7. p�d mn. è.: p�nama, mužama, hrdinama, skloòov�n� jednotn�ho è�sla mužsk�ho rodu: bez muža, mužovi, vid�m muže, vol�m: mužu!

V žensk�m rodì: ulica, bez ulice, vid�m ulicu, s�ulic� nebo s�ulic�.

U sloves, napø: j� su, oni s�, oni s�, oni vij� (tj. vìd�) nebo oni vij�, oni chc�, oni chc�.

Literatura

Dulièenko, 1981 - Dulièenko A.D. Slavjanskie literapurnyje mikrojazyki. (Voprosy formirovania i�razvitija). Talinn, Valgus, 1981.

Bartoš, 1886 - Bartoš, F. Dialektologie moravsk�. Prvn� d�l. N�øeè� slovensk�, dolsk�, valašsk� a�lašsk�. - Brno, 1886

Galuška 1972 - Galuška, Z. Slov�cko sa nes�d� - Praha, 1972

Havl�k, 1993 - Havl�k L. V. Moravsk� letopisy. Dìjiny Moravy v�datech. - Brno, 1993.

H�sek 1972 - H�sek, J (Doslov ke knize) - Galuška, Z. Slov�cko sa nes�d�. Praha, 1972.

Chloupek 1974 - Chloupek, J. Kn�žka o�èeštinì. Praha, Odeon 1974.

Kubìna 1988 - Kubìna, J. ...vyzn�n� Moravsk� (z dopisu Mirku Holmanovi z�12. ledna 1988) - Støedn� Evropa (brnìnsk� verze) Brno, 2/88 (samizdat)

Kundera 1969 - Kundera M, Žert - Praha, 1969

Lamprecht et al. 1976 Lamprecht A�et al. Èesk� n�øeèn� texty. - Praha, 1976

MSIC 1994 - Od Moravsk� a�slezsk� informaèn� centrum. Podpora - lidskost - bratrstv�, 82 (8) 23. 2. 1994, Texas.

Mezihor�k 1994 - Mezihor�k F. Moravsk� extr�mn� regionalismus a�pokus o�Velk� Slovensko - Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, 1994

Pernes 1996 - Pernes J. Pod moravskou orlic�. - Brno, 1996

Øeh�k, 1994 - Øek�k M. Moravsk� èeština. - Svobodn� slovo, 3. 1. 1994